Letošní úspěšnou sezonu jsme završili „intenzivním“ Zavírákem na Mísečkách. Návrat tria našich „zavíráků“ v neděli 13. března byl impulzem ke svolání improvizované tiskové konference, jíž se kromě zástupců všech významných médií v regionu zúčastnili téměř všichni naši závodící borci. Výběr toho nejlepšího, co zaznělo, jen podtrhuje morálně-volní sílu našeho týmu a dává tušit úspěchy budoucí.
Začátek tiskovky patřil samozřejmě triu ten den doběhnuvších: Martině, Vláďovi a Zdendovi. „Den před závodem jsme si byli prohlédnout trať. Myslela jsem si, že to bude úplné peklo – Zdenda tvrdil, že to bude super,“ popsala Martina. „Celý večer jsme řešili mázu, což skončilo tím, že jsme si nechali ráno namazat odborně ve Swixu. Udělali jsme dobře. Počasí bylo skvělé, závod jsem si moc užila: do kopce šla stromečkem, z kopce to jelo celkem fajn, a tak jsem do cíle dojela docela v pohodě.“
Když šlo o tu mázu, v kuloárech se proslýchalo, že večer to bylo docela napjaté… „Celý večer jsem přemýšlel, co namazat. Tak jsem na pokoji začal mazat na posteli v peřinách,“ odpověděl Vláďa na dotaz, jak to bylo se zeleným klistrem. „Když ostatní viděli, jak na svoje lyže mažu zelený klistr, tak prý že oni tohle teda mazat nebudou. Tak jsem to zase smyl toaletním papírem, kterým klistr smývat vůbec nejde. A nechal si namazat u odborníků.“ Bylo to těžké, ale závod to byl prý krásný: buď z kopce, nebo do kopce, ale čtyři okruhy, což bylo na morálku. „Zdendu jsem v kopci podpořil, a moc to vítal…“
Ten přitom jel závod jako náhradník: „Děkuji Davidovi, že jsem dostal tuhle krásnou příležitost, které si vážím. Nebylo ale o čem přemýšlet, protože taková nabídka nepřichází každý den!“ A jak to bylo s tím předjížděním od Vládi? „Když mě v kopci míjel, tak mi řekl: Další kolo ti už nezávidím. Bylo to ještě kolo a půl, ta horší půlka, tak jsem ho nechal optimisticky odjet,“ popsal situaci Zdenda.
Pak před novináře usedlo rodinné trio Hruškových: Standa, Pavlína a Luky. „Když jsem se na posledním závodě honil s malým, tak mi říká: Já ti uteču. A já počkej, já ti dám!“ přiblížil závodní atmosféru Standa. „Když mi pod prvním kopcem zmizel, tak jsem si říkal, to vyjedu a umřu. Když jsem ho z kopce dojel, tak mi povídá: Táto, to vůbec nejede. A já, že mně taky ne. Naháněli jsme se, a pak pod kopcem do cíle do toho kopnul. Já se do toho taky opřel, ale nevydržel jsem to… Jinak: kdyby mě doma nehecovali, tak bych s vámi nikam nejel. Že to prý bude rekreačně!“
Pavlína, známá tím, že jezdí jako drak, jezdí na skinech – novináře proto zajímalo, jestli si na příští sezonu nepořídí lyže mazací, aby si užila dobrodružství před závody jako ostatní: „Skutečně o tom uvažuju, ale tak, že Lukáškovi, protože roste, pořídíme nové a já si nechám ty jeho.“ Došlo i na kuloárové informace, že Hruškovi v příští sezoně nechtějí závodit, jak ostatně naznačil i Standa, které však Pavlína jednoznačně a s úsměvem vyvrátila: „Myslím si, že si to rozmyslíme, že doma zase zapůsobím.“
A jak byl s tátovou mázou spokojený Luky? „S tou jsem byl docela spokojenej. Nebyl jsem spokojenej, jen když mi táta při večerním závodě ujel a byl dřív v cíli. Jinak mi ale vůbec nevadilo, že mu to klouzalo.“ A příští rok? „Určitě pojedu! Příští rok ještě jednou 25 a ten další 50.“ Čímž Luky potvrdil, že Hruškovi budou závodit minimálně další dvě sezony, což je super.
Z absolventů Jizerské 50 pak dostali slovo Jarda a Zuzka. Novináře zajímalo, jak je možné, že se Zuzka oproti minule zlepšila o takřka tři čtvrtě hodinu: „Nemyslím, že bych to mohla připisovat něčemu jinému, než že mi lyže tentokrát jely dobře z kopce. A možná jsem lépe rozvrhla síly, takže jsem to ve stoupání k Buku vzala pozvolna.“
Jarda letos dojel už devátou Jizerku: „Končí láska k jedné slečně, končí Jizerská 50 pro mě, ale platonická láska určitě zůstane.“ Kolena už neslouží, jak by měla, odrazilo se to i v závodě: „Letos jsem konečně dočkal: sluníčko, mazání, stopy, všechno super, bohužel jsem neměl natrénováno. Od půlky závodu tragédie, křeče, letos jsem opravdu myslel, že to vzdám, ale dobojoval jsem to.“
Následoval zbytek Doudů: Janinka, Vojta a Óňa. Pojede Jana příští rok víc závodů než Jizerskou 25? „Pojedu, určitě! Jelo se mi skvěle.“ Jak se jela Vojtovi Jizerská 10 a jak mu táta namazal? „Dobře se mi jelo, klouzalo to trochu, ale dobrý.“ A příští rok? Soupaží? „Soupaží ne, ale pojedu 25!“ A co Óňa? Pojede s bráchou? „Já nevim, buď mě táta přemluví, nebo ne. Ale asi jo.“
Na závěr se Jarda zeptal Davida, jak je možné, že se oproti první Jizerce před dvěma lety, kdy zlomil lyži a dojel na půjčených, zlepšil letos o hodinu a tři čtvrtě. „Asi jsem nepodcenil celoroční přípravu, kdy jsem byl asi třikrát běhat, dost jsem se otužoval, vůbec neposiloval, ani moc nedržel životosprávu. Ale pak jsme jeli na soustředění a nějak to sedlo, techniku jsem zlepšil…“ Snad jsme vás i pobavili, a tak nezbývá než tuhle sezonu definitivně uzavřít slovy Jardy Vejmelky: „Jsem nadšenej, kolik lidí, a mladých, tady jezdí ve stopě, když je sníh. A takovej oddíl – v životě bych nevěřil, že tohle v Zaječicích můžeme mít. Moc vám fandím.“
