Do Teplýšovic jsme jeli v roli favorita, nicméně se vyplnila předtucha a soupeř doplnil tým několika hráči z “A” týmu. A co si budeme, rozdíl mezi koncem 3. třídy, kde hraje jejich béčko a předkem B. třídy (o dvě třídy výše) hrajícím áčkem je velký. Posily to tak byly znatelné a na hře domácích se to hned projevilo.
Navíc pro nás nehrálo ani hřiště. Teplýšovické hlavní hřiště je na šířku o malinko kratší než je délka u nás. Domácí toho uměli využít, hru roztahovali a nám to prvních dvacet minut dělalo značné problémy. Korunu špatnému začátku nasadila ještě branka po minutě hry z první útočné akce domácích. Postupem času se ale hra vyrovnala. Většinu akcí rozjížděl výborně hrající Martin Šetina a na druhé straně hrající Šahin David. I přes několik zajímavých šancí na obou stranách se však do poločasu skóre neměnilo.
Druhý poločas začal v podobném duchu, nicméně byl částečně ovlivněn rozhodčím. Asi bych raději psal, že pískal výborně, nicméně musíme uznat, že nám pomohl. Poměrně přísně vyloučil soupeře za zdržování a Teplýšovice museli do deseti. Několik drobných faulů, které mohl pustit pak asi s ohledem na emoce raději odpískal a Zaječice z toho těžily. Pět minut před koncem pak odpískal faul na hranici vápna, Radek trefil ruku ve zdi a pískla se penalta. Tu s přehledem proměnil Petr Jaeger a výsledlek byla zasloužená remíza 1:1.
Domácí pak neunesli vyrovnání v závěru zápasu z penalty, po odpískání konce ještě došlo ke strkanici u střídaček a hromadě nezveřejnitelných slov. Nicméně po chvíli se emoce uklidnili a všichni si sportovně podali ruku. Jarní neporazitelnost tak obhájena, ačkoliv to tentokrát byla asi největší dřina.
